Jockey Club České republiky

Ivana Jurná–Lipská                         

akademická malířka
Vinařská 4
170 00 Praha 7

e-mail: ivana.lipska@seznam.cz 

www.malirka.cz

Po absolvování střední školy věnovala Ivana Jurná-Lipská jeden rok cestování. Doba byla uvolněnější, a tak to bylo možné. Po návratu v roce 1968 stihla udělat příjmací zkoušku na Akademii výtvarných umění a u profesora Aloise Fišárka se věnovala monumentální malbě. Její diplomovou práci vedl grafik Ladislav Čepelka. Hlavním tématem její diplomové práce bylo malování zvířat a cirkusu. Prof. Fišárek byl proti tomuto jejímu rozhodnutí a do poslední chvíle se ji snažil přesvědčit, aby si zvolila raději téma předepsané školou - třeba ze stavebnictví nebo průmyslu. To bylo pro Ivanu nemyslitelné a tvrdošíjně si zůstala u svých zvířat. Práci nakonec obhájila velmi dobře a oponent Zdeněk Sklenář jí nabídl spolupráci na ilustracích s podobnými náměty. V 80. letech minulého století se stala dvorní malířkou tehdejšího čs. Turf Clubu, pro který namalovala a nakreslila mnoho grafických listů, jejichž ústředním tématem byli především vítězové derby, dalších klasických dostihů a Velké pardubické. Během své umělecké kariéry se zúčastnila více než čtyřiceti výstav, mimo jiné také ve Velké Británii, v Bahrainu či na Kubě. Některé práce zakoupilo pro své sbírky Ministerstvo kultury a Národní galerie v Praze. Její práce jsou od roku 1985 zastoupeny v galeriích v Newmarketu a Doncasteru ve Velké Británii.

"Jsem šťastná, že něco tak krásného, hrdého a mocného, co Bůh stvořil, je mým přítelem. Mít možnost tohoto přátelství je téměř plnohodnotnou náhradou lidské lásky." Citát Ivany Jurné-Lipské o jejím vztahu ke koním. 

Jerzy Bokrzycki

Fascinace koňskými atlety, jejich sílou, půvabem a krásou pohybu: to jsou sochy Jerzyho Bokrzyckiho

David Dent a Adrian Dent

www.dentfineart.com/

David Dent se narodil roku 1959 ve středoanglickém Solihullu, ale v jeho čtyřech letech se pak rodina přestěhovala do Jižního Walesu. Spolu s bratrem Adrianem, o sedm let mladším, jsou uznávanými autory řady obrazů s dostihovou tématikou, které vystavují nebo vystavovali například také na závodištích v Cheltenhamu, Pardubicích, či St. Moritz. Jejich díla jsou ceněna zejména pro věrnost zobrazení, zachycení dynamiky a atmosféry dostihového sportu. Dětství strávili ve venkovském prostředí Cwmbranu a odtud také pochází jejich obliba přírody a zvířat. Značný vliv na jejich kariéry měl rovněž otec, jenž byl velkým fanouškem koní a dostihů.

Radomír Kolář se narodil 19. srpna 1924 v Rakovníku, v rodině dobře situovaného statkáře. Od dětství znal práci na polích i ve chlévech, ale zvlášť ho přitahovala zvířata a někde tam se zrodila malířova láska ke koním. Už jako malý žáček zaplňoval své sešity jejich kresbami a tato záliba pak vyrostla až do jakési posedlosti. Dostalo se mu dobrého vzdělání na městských školách, kde rozpoznali jeho výtvarný talent a nebránili mu svoje vlohy rozvíjet. Na rakovnické reálce se hodně naučil od profesora Rudolfa Pucholta. Maturoval roku 1943, avšak vzhledem k zavření vysokých škol německými okupanty nebylo možné pokračovat ve studiích, a tak zůstal do konce války doma na statku jako kočí. Přitom měl také jednoho koně pod sedlo.
     
Stále nebyl zcela rozhodnut, čím vlastně bude. Přijímací zkoušky v roce 1945 dělal jak na veterinární fakultě v Brně, tak i na malířské akademii v Praze. Malování zvítězilo, začal ve škole Vratislava Nechleby, ale po roce přešel k profesoru Miloslavu Holému, kde roku 1950 absolvoval a po tříleté aspiratuře zůstal jako odborný asistent. Od Holého se postupně dostal do ateliérů Antonína Pelce a Františka Jiroudka. Pedagogická práce mu dávala patřičné zajištění, ale nebránila malování obrazů, ve kterých se projevoval jeho bytostný figuralistický a animalistický talent. Od poloviny padesátých let začal spolupracovat s nakladatelstvím Mladá fronta při ilustrování knih. Po roce 1960 dostal příležitost k monumentální tvorbě. Mozaika „Husitství“ v Národním památníku na Vítkově byla první prací pro architekturu v řadě dalších realizací, která vyvrcholila rozměrnou mozaikou „Doba Karlova“ ve stanici pražského metra Karlovo náměstí. V roce 1964 kariéru pedagoga opustil a stal se členem Armádního výtvarného studia. Závazek ke studiu pořád znamenal určitou existenční jistotu, musel ji však vykupovat mnoha kompromisy v tvorbě, byl podrobován přísnému ideologickému dohledu. Zvlášť v období normalizace v sedmdesátých letech přivolil k mnohému, aby si udržel postavení, které dosáhl léty práce. Na akademii se vrátil roku 1983 a ujal se vedení školy po Karlu Součkovi jako docent a od roku 1985 jako profesor. Na odpočinek odešel r. 1989. Nepřestával pracovat, ale stále více jej sužovala cukrovka, tato nemoc ho postupně připravila o obě nohy. Zemřel 5. října 1993 v Praze.
Po celý život nerad vystavoval, nedbal příliš o svoji publicitu. Většinou pracoval na objednávku, nikdy nebyl v nezávislém postavení umělce „na volné noze“. Vyrovnával se s nejrůznějšímy požadavky zadavatelů a považoval to za naprosto přirozenou podmínku tvorby.

Některé jeho obrazy vlastní také závodiště v Praze-Velké Chuchli.

Knižní ilustrace
Po skromných začátcích, kdy vybavoval levné paperbacky edice Kapka obálkami a titulními listy, získal první významnější zakázku roku 1958 - Rachlíkova „Hodinu předjitřní“ a o čtyři roky později doprovodil knihu Aloise Jiráska „V cizích službách“. Nakladatelští redaktoři brzy poznali, že jeho doménou je zobrazení zvířat, že umí vyjádřit jejich pohyb a má smysl pro dramatický děj. Proto svými kresbami doprovázel dobrodružnou literaturu a ilustroval i ruskou a sovětskou literaturu neboť Rusko ze svých cest znal a dokázal zachytit jeho atmosféru. V roce 1973 dostal od nakladatelství Odeon zakázku k ilustraci Nerudových Povídek malostranských a zde se výtečně vpravil do atmosféry Prahy a jejích obyvatel v devatenáctém století - kvaše s pastelem, které vytvořil, patří k tomu nejlepšímu v jeho díle. Zcela mimořádné kvality polygrafického zpracování barevných ilustrací se dočkal při vydání bajek Miroslava Kapka. Díky prominentnímu postavení spisovatele mohl všech šest knih naplnit záplavou osobitých maleb, které byly velmi dobře vytištěny na slušném papíře.

Emil Kotrba (22. 2. 1912 - 21. 2. 1983)

Emil Kotrba se narodil 22. února 1912 ve Znojmě. Na škole patřil k nejlepším kreslířům a v roce 1931 odjel do Prahy, kde u profesora Šimona vystudoval Akademii výtvarného umění Absolvoval též školu uměleckých řemesel v Brně – tam docházel i na veterinární fakultu, kde studoval anatomii zvířat. V roce 1969 mu Vysoká škola veterinární udělila Pešinovu medaili, kterou obdržel za vynikající činnost zejména v oblasti světa zvířat. V době pražských studií si jej všiml Max Švabinský, který se pak stal Kotrbovým dlouholetým rádcem. Umělecké cítění si Kotrba doplňoval pobyty v Německu, Itálii a Francii, od roku 1933 už samostatně  vystavoval své sbírkové práce. Kotrba celý svůj život obdivoval koně, ve své tvorbě se věnoval zejména jim a pracoval především na dokonalém zachycení anatomie koňského těla. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byl považován za jednoho z nejlepších malířů koní na světě. Byl doma třeba v Kladrubech, Albertovci, Pecínově nebo Písku.

Akademický malíř Emil Kotrba zachytil koně ve všech polohách, pohybech, od času hříbat přes dospělost až ke smutnému umírání. Chápal je nejen jako ušlechtilá zvířata, ale především jako věrné přátele a pomocníky člověka. Vytvořil z koně symbol, kterým oslavil mnohotvárnou harmonii přírody a života. Zabýval se také grafikou. Autor stovek ex libris. První knižní značku vytvořil v patnácti letech. Dle našeho významného uměleckého kritika Františka Dvořáka vynikají jeho ex libris především bezpečným kresebným přednesem a smyslem pro zkratku. Pracoval převážně technikou dřevorytu a litografie. Třikrát byl poctěn realizací našich poštovních známek. Nejvydařenější byla emise z roku 1976, vydaná u příležitosti celostátní výstavy Země živitelka. Výběr z pozůstalosti (školní práce) je uložen ve fondu Jihomoravského muzea ve Znojmě.
Už v pět hodin ráno šel jezdit na koni, pak celé dopoledne strávil v ohradách a ve stájích. Unaven prací si pak lehl do voňavého sena a spal. Nad ním stála rozkročená klisna a vedle něj leželo hříbě. Aktivně jezdil a závodil, dokud mu to zdravotní stav dovolil. Byl ale také zkušeným cvičitelem, který si vychovával své následovníky. Kromě toho působil i jako předseda trenérské rady a mezinárodní rozhodčí.
Zemřel den před svými jednasedmdesátými narozeninami ve Znojmě.

Petr Novák
Klouzkov 306
551 01 Jaroměř
Czech Republic

Telefon:
00420 491 813 468
00420 491 816 630

email: skulptor@seznam.cz

Narodil se a vyrůstal v Jaroměři ve východních Čechách pod vlivem barokního sochařství B. M. Brauna. Od počátku svého života se zajímal o přírodu. Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší a potom Akademii výtvarných umění v Praze v sochařské speciálce profesora Stanislava Hanzíka.

"Jako sochař v námětu koně nalézám soulad proporcí starých Řeků, renesanční a barokní vznešenost i Rodinovu katedrálu v pohybu," uvádí na svých internetových stránkách Petr Novák.