LATA BRANDISOVÁ (26.6.1895 – 12.5.1981)
21.12.2009 -
Kategorie: Legendy minulosti
autor: Jiří Zlámaný,
přečteno: 782x
Komtesa Marie Immaculata Brandisová, první a dodnes jediná žena, která zvítězila ve slavné Velké pardubické steeplechase, zažila mocnářství, republiku, dvě světové války, několik režimů. Chvíle slávy a bezstarostnosti vystřídalo období zmaru a ústrku, postavou subtilní, ale psychicky nesmírně silná žena si však nikdy na nic ze svého osudu nestěžovala.
Lata se sice narodila v Úmoníně u Kutné Hory, ale rodina Brandisových se posléze přestěhovala do Řitky, jižně od Prahy, kde její matka dostala věnem panství. Od dětství se mladá komtesa setkávala s koňmi, pro ni i její dvojče Kristinu byl čas strávený ve stájích, či s koňmi venku tím nejkrásnějším. Jejím prastrýcem byl hrabě Oktavián Kinský, jeden ze zakladatelů Velké pardubické, a Latu i dalších osm dětí brával otec, hrabě Leopold Brandis často na dostihy do Chuchle. Ačkoliv v té době neměly ženské sportovkyně zdaleka takové možnosti jako muži, podařilo se Latě Brandisové zahájit roku 1916 v Pardubicích jezdeckou dostihovou kariéru. byť se ve svém premiérovém startu kvůli pádu do cíle nedostala.
Po válce, v níž padl i jeden ze dvou jejích bratrů, Lata trénovala v Chuchli a dostavily se první úspěchy a výhry. Poválečná reforma sice rodový majetek dost zmenšila, ale pro mladou jezdkyni nastal zlom v roce 1927, kdy ji její bratranec a čelný představitel prvorepublikového Jockey Clubu Zdenko Radslav Kinský pozval na Orlík, kde připravoval koně chlumeckého chovu pro starty v Pardubicích.
Odsud už byl jen krůček k uskutečnění tehdy velice odvážného nápadu, přihlásit Latu Brandisovou, jako první ženu v historii, na start Velké pardubické steeplechase. Po překonání všech námitek a protestů stanula komtesa Lata Brandisová v sedle klisny Nevěsty na startu. Navzdory pěti pádům na trati skončily páté. Další starty v letech 1930 a 1931 v sedle Norberta skončily úspěšněji, konkrétně čtvrtým a třetím místem. V roce 1933 startovala Lata Brandisová poprvé s klisnou Normou a jejich výsledkem bylo znovu třetí místo.
Poslední šanci dostaly v roce 1937, v předchozím ročníku Normu jel zkušený zahraniční jezdec, ale skončili čtvrtí a vítězství už poněkolikáté putovalo do Německa. Ve vypjaté atmosféře, kdy všichni tušili blížící se válečný konflikt, se 17. října Norma a Lata Brandisová postavily na start 56. ročníku Velké pardubické steeplechase.
"Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!" Tak popsala Lata Brandisová nejslavnější den své dostihové kariéry. Zaplněné hlediště bylo ve varu, nejenže po čase opět vyhrál domácí účastník, ale triumfu dosáhla první žena v historii, velká oblíbenkyně publika Lata Brandisová, a to v sedle desetileté klisny chlumeckého chovu Normy.
Během druhé světové války byl rodinný majetek dán pod německou správu, ale pět sester Brandisových smělo dál bydlet v domečku na Řitce. Za koňmi však Lata musela jezdit na kole do Chuchle. Po válce zůstaly na bývalé panství jen sestry tři a Lata se v dalších letech ještě třikrát zúčastnila Velké pardubické, avšak ani jednou už ji nedokončila. Poslední pád, v roce 1949, měl vážnější následky, než několik předchozích zlomenin a jezdkyně se ocitla v bezvědomí.
V padesátých letech pak byl majetek v Řitce sestrám Brandisovým zabaven a ony se musely vystěhovat ze zámečku, ze kterého byla vytvořena drůbežárna, do chaty u nedaleké Líšnice. Na své bývalé panství, dokonce ani k hrobu rodičů, už nikdy nezašly...
Lata již byla v invalidním důchodu a v roce 1978 zemřelo její dvojče, sestra Kristina. Třetí ze sester Jana se přestěhovala do Líšnice a Lata v roce 1980 odjela se svým synovcem do Rakouska. Tam však, po půlroce, v květnu 1981 zemřela. Je pochována v kapličce svobodných pánů v Reiterbeggu vedle své sestry Terezie a jejího muže.
zpět
