HARRY PETRLÍK (1. 10. 1933 - 4. 11. 2002)
23.11.2010 -
Kategorie: Legendy minulosti
autor: Jiří Zlámaný,
přečteno: 4086x
Svérázný, ale vždy přímý a za svými názory stojící člověk, který v životě obětoval koním doslova všechno. Jeho svěřenci získali celkem jedenáct klasických vítězství (jen triumf v derby zůstal pro Harryho Petrlíka zakletý), přichystal také vítěze Velké pardubické steeplechase, stal se šampiónem na rovinách i na překážkách. Trénoval nejen hlavou, ale především srdcem a duší, jeho skvěle vypadající svěřence bylo v paddocku vždy poznat na první pohled a jeho charisma se vtisklo do paměti každému, kdo se s ním setkal.
Narodil se v Hrušově u Mladé Boleslavi, kde měla rodina Petrlíkových statek. Po prvních letech jeho života však přišla válka a usedlost zabrali nejprve němečtí okupanti a později sovětští osvoboditelé; každopádně právě tyto dvě skupiny vojenských bloků přivedly do Petrlíkových hospodářství koně, resp. s vojáky začal mladý Harry jezdit, přičemž nejvíc se mu líbilo ježdění volné, bez sedla. Později otec poslal Harryho do učení na řezníka, ale syn tam vydržel jen rok a utekl do Chuchle, kde začala fungovat nová „škola jezdčíků“, předchůdce pozdějšího učiliště a dnešní střední dostihové školy.
Dostal se do stáje k mistrovi Karlu Truhlářovi a na tuto dobu měl jen ty nejlepší vzpomínky, vzhledem k hmotnosti jezdil převážně překážkové dostihy. „Nejčastěji mluvil právě o trenérovi a pak taky o panu Havelkovi, jenž tam v té době byl prvním žokejem. Právě od něj se nejvíc naučil, co se týkalo strategie v dostihu,“ popisuje Harryho nejmladší syn a svého času špičkový český žokej Allan Petrlík. „Od pana Havelky se mj. naučil volit nejvhodnější tempo a vyhrávat dostihy stylem start-cíl, toto umění pak předal i mně.“
Následná vojenská služba, jejíž první čtvrtinu prožil na Šumavě, zavála Harryho Petrlíka na Slovensko, v Šamoríně sloužil u pohraniční jízdní stráže, seznámil se tam se svou budoucí ženou Veronikou a také potkal Jana Petrtýla, který zakládal chov koní a dostihovou dráhu ve Vítkově-Odrách. Na jeho naléhání, a také proto, že nechtěl zpět do Prahy, Harry Petrlík už s manželkou a nejstarším ze tří synů Rolandem, zamířil na Jesenicko, kde se pak narodili další dva synové Harry ml. a Allan. V šedesátých letech tuto stáj trénoval Josef Kolátor a rovněž jeho Harry Petrlík řadil ke svým největším učitelům. V té době stále jezdil překážkové dostihy a startoval i ve Velké pardubické steeplechase. Po Kolátorově odchodu byl ve stájovém týmu nejzkušenější a nabídnutou možnost ujmout se trénování přijal. V první polovině sedmdesátých let pod ním působili úspěšní jezdci jako např. František Held či Josef Andrés. V roce 1975 se však závodiště v Odrách rušilo a Harry Petrlík se znovu stěhoval – konkrétně zpět do Šamorína, když jej pro stáj přímo na hřebčín angažoval tamní ředitel Košťál. Překážkové šampionáty se počítaly zvlášť pro steeplechase, zvlášť pro proutěnky a Harry Petrlík během pěti let získal celkem devět titulů, jeho svěřenci ročně vyhrávali více než čtyřicet dostihů všech typů. Vrcholným okamžikem této části jeho kariéry byla Velká pardubická steeplechase 1978, kterou pod žokejem Jiřím Kasalem vyhrál jím trénovaný šestiletý ryzák Lancaster. „On měl jako mladší na rovinách v Praze slabé výsledky, a tak byl stažen do Šamorína. Lancaster projevil výborné skokanské vlohy, jako pětiletý vyhrál všech pět startů na proutěných překážkách a o rok později triumfoval ve Velké. K roku 1978 se ale váže ještě jeden tátův milník: v dubnu se během dostihového dne v Šamírině stalo, že do Jarnej ceny Šamorína na koně Giliak nebyl jezdec. Táta, bylo mu pětačtyřicet, se tehdy naposledy zúčastnil dostihu, jel a vyhrál. Toto vítězství bylo zároveň jubilejním padesátým, takže získal titul žokej, i když s ním už později nikdy nestartoval,“ vzpomíná Allan Petrlík.
V roce 1981 byl Harry Petrlík „převelen“ do Velké Chuchle, kde převzal šamorínskou pobočku po Miroslavu Šustovi, a nadešla další úspěšná etapa, když se okamžitě zařadil mezi rovinovou trenérskou elitu. Ze svého trenérského úseku vybudoval respektovaný subjekt, který sbíral vavříny v těch nejvýznamnějších zkouškách. V osmdesátých letech, kdy na rovinách absolutně vládl František Vítek, dokázal jako jediný – v roce 1986 – právě Harry Petrlík přerušit jeho sérii a získat titul šampióna rovinových trenérů. Jeho jméno najdeme ve výsledkových listinách většiny významných dostihů, jen triumf v Československém derby tomuto dostihovému odborníkovi, který byl obdařen vším, co ke skutečné koňařině patří, nebyl dopřán. Dlouhou řadu jeho úspěšných svěřenců vedli skvělá vytrvakyně se zdrcujícím finišem Freda, výborný sprinter Nippon, další klasičtí vítězové Pittsburgh, Macao, Carotida, Andalitó, Strela, Nikola, či Elsetta.
„Táta byl ohromný praktik, používal individuální přístup ke každému koni. Zvlášť citlivě se věnoval klisnám, také proto s nimi měl nakonec více úspěchů než s hřebci. Jeho doménou bylo krmení a způsob jeho přípravy, v tom byl nepřekonatelný. Když koně špatně žrali, nespal a trápil se tím většinou tak dlouho, než problém vyřešil. Říkal, že tak jako každý běžec nemůže být Zátopek, každý kůň nemůže být jednička. Ale nad slabšími nikdy hůl nelámal, vždycky se snažil, aby si i ten poslední ze stáje svůj dostih našel a vyhrál ho,“ rekapituluje Allan Petrlík a dodává: „Koním doslova zasvětil svůj život. Vzpomínám si, jak ještě v Šamoríně vstával dvakrát za noc a vykuřoval ze stáje hejna komárů, aby koně byli v klidu. V jedenáct a ve tři. A v pět ráno už byl zase v pracovním. Vždycky říkal: ‚Jak se budeš ty chovat ke koním, tak se oni budou chovat k tobě.‘ A byla to pravda, kterou jsem si dennodenně mohl ověřovat.“
V prvních letech Petrlíkova chuchelského působení byl žokejskou jedničkou Josef Dolejší, v polovině dekády jej vystřídal Karol Šarina a jeho místo pak koncem osmdesátých let zaujal Harryho nejmladší syn Allan. „Po roce 1989 sice nastala změna systému, ale táta ji zvládl úplně v pohodě, protože pro něj to byl vlastně návrat k jeho úplným začátkům. Díky svým výsledkům nemusel nové majitele shánět, ale naopak mu koně byli do tréninku nabízeni. Taky mě, čerstvého maturanta z gymnázia, donutil jít na trenérskou školu, abych po něm jednou mohl stáj převzít. On nás v dětství do koní nikdy netlačil, spíš naopak – chtěl, abychom dělali v životě něco jiného, ale všichni tři bratři jsme nakonec stejně u dostihů skončili,“ přibližuje počátek devadesátých let Allan Petrlík.
Právě jemu postupně začal své svěřence předávat pod trenérské vedení, ale sám si ponechal stájovou kuratelu a byl svému následovníkovi neocenitelným rádcem a pomocníkem. Posledním významným trenérským triumfem Harryho Petrlíka byla Velká květnová cena 1994, kterou vyhrála ryzka majitele Václava Kozla Architektura.
„Na sebe byl táta vždycky tvrdý. V roce 1987 podstoupil operaci kvůli rakovině prsu a doktoři mu dávali zhruba pět let života. On však vydržel patnáct. Stále byl ve stáji, dodnes ho vidím v té jeho zástěře, jak s přimhouřeným okem sleduje tréninky a jen prstem ukazuje: ‚Rychleji, pomaleji, dobře, špatně.‘ První, brzy ráno, chodily ven vždy klisny, aby měly větší klid, hřebci až po nich. Jeho metody jsem do své praxe samozřejmě převzal, protože byly odzkoušené a fungovaly bezchybně,“ podotýká ještě syn Allan.
Charismatického kouče a šéfa jednoho z nejúspěšnějších dostihových klanů naší historie Harryho Petrlíka zákeřná nemoc dostihla 4. listopadu 2002 ve věku devětašedesáti let.
Trenérské úspěchy:
Velká jarní cena (1981 – Macao, 1983 – Pittsburgh, 1987 – Nippon)
St. Leger (1981 – Freda, 1985 – Strela, 1986 – Nikola)
Jarní cena klisen (1983 – Andalitó, 1990 – Carotida)
Oaks (1981 – Freda, 1986 – Elsetta, 1990 – Carotida)
Velká cena čs. turfu (1982 – Freda)
Svatováclavská cena (1987 – Nikola, 1989 – Nippon)
Cena prezidenta republiky (1982 – Freda)
Zlatý pohár (1982 a 1983 – Freda, 1986 – Fór, 1988 – Flipper)
Velká květnová cena (1987 – Nikola, 1994 – Architektura)
Velká dubnová cena (1968 – Metrans, 1985 – Pittsburgh, 1987 – Flipper, 1992 – Narden)
Velká pardubická steeplechase (1978 – Lancaster)
Trenér-šampión: roviny (1986), steeplechase (1976, 1977, 1978, 1979, 1980), proutěné překážky (1977, 1978, 1979, 1980)
.jpg)
