Jaroslav Myška: "Čtyřikrát jsem vyhrál poprvé v kariéře."
24.5.2010 -
Kategorie: Rozhovor týdne
autor: Jiří Zlámaný,
přečteno: 740x
„Je to poprvé v kariéře. Zažil jsem třeba dvě sezony, kdy jsem působil u Lenky Horákové v Zámrsku, během nichž se nám hodně dařilo. Téměř při každém pardubickém mítinku jsem vyhrál dvakrát nebo třikrát. A k tomu bylo dost dalších umístění. Ale čtyři výhry jsou poprvé v kariéře,“ řekl Jaroslav Myška.
Když jste si před Britským dnem probíral šance koní, s nimiž jste startoval, věřil jste, že prožijete úspěšné odpoledne?
„Abych řekl pravdu, tak jsem nad tím ani takhle nepřemýšlel. Spíše jsem spoléhal na Mandarina. Věřil jsem, že se nám podaří dobře absolvovat kvalifikaci a umístit se. Těšil jsem se na Color Mana od doktora Olehly. Byl tam ale nějaký problém, takže jsem ho musel zastavit. To bylo zklamání. Vítězství s dalšími koňmi byla poměrně nečekaná. O to je to lepší. Zvláště moje svěřenkyně Bonďa, která debutovala. Předvedla úctyhodný výkon. To mě velice potěšilo.“
Bylo vítězství s koněm, které sám trénujete, pro vás největší radostí během mítinku?
„Určitě. Mandarino je dobrý kůň, u něho to lidi očekávají. Buď se to podaří nebo ne. Ale když to řeknu vulgárně, je to pro mě kšeft. Bonďa je moje práce, moje živobytí. A když se úsilí, které do ní vkládáte, takhle zúročí, je to velice příjemné. Může to být klidně dostih čtvrté kategorie, ale člověka to tak nakopne.
Ovšem nejcennější výhra dne byla pochopitelně ta s Mandarinem v kvalifikaci pro 120. Velkou pardubickou České pojišťovny. Vyvíjel se dostih podle vašich představ?
„Myslím si, že ne. Šli jsme do toho docela skepticky. Mysleli jsme si, že lepší by mohla být Korinka. Báli jsme se podkladu, Mandarino ho nemá moc rád. Nakonec se to všechno otočilo a skončilo to dobře.“
Mandarinův trenér Stanislav Popelka přiznal, že mu docela zatrnulo, když se před kvalifikací spustil silný liják.
„I kdyby nepršelo, tak by se nic nevyřešilo. Dráha byla stejná předtím i potom. Maximálně se někde vytvořila kaluž. Ale už tak to bylo promočené a všude hluboké. Déšť už ničemu neuškodil. Akorát jsme všichni zmokli.
Na Francouzském skoku měl kolizi Bremen Plan a Isar. Poté jste se do čela dostali vy a špici jste už neopustili. Měli jste to takhle v plánu?
„Vůbec ne, vyplynulo to ze situace. Já jsem se tam dost razantně rozhodl a vyšlo to. Musím dodat, že dneska se mi líbil úctyhodný výkon Teviota, který mi za lesem sekundoval. I po Angličáku šel na trávu se mnou. Předvedl perfektní výkon. To byl jediný okamžik, kdy se k nám dostal kůň. Jinak celý dostih byl v režii Mandarina.“
Teviota jste v závěru setřásli, takže v cílové rovině jste měli už slušný náskok. Mohl jste si tedy být jistý vítězstvím už před cílem, že?
„Když jsem se otočil, tak jsem viděl, že soupeři jsou dost daleko. Ale nemohl jsem mu slevit, protože je to takový zmetek. Klidně se na to vyflákne a zastaví se. Člověk ho musí do poslední chvíle šikanovat, když to takhle řeknu.“
Vloni jste s Mandarinem sbíral druhá místa, letos jste oba starty proměnil ve vítězství. To je slibné pro další průběh sezony. Co vy na to?
„Myslím si, že je to trošku i mnou. Vloni jsem nebyl maximálně v pohodě, protože trenérské podnikání jsem měl sám na sebe. Bylo plno starostí, do dostihů jsem nešel úplně klidný. Tím, že jsme začali spolupracovat s panem Jezdinským ve Valech u Přelouče, tak mi plno starostí odpadlo. Můžu se koncentrovat na dostihy. Mám kolem sebe výborné lidi, kteří koně obstarají během dostihového dne. Můžu se soustředit víc a je to znát.“
zdroj: www.pardubice-racecourse.cz
