Jockey Club České republiky

Dvojnásobný vicešampión českých rovinových žokejů Tomáš Lukášek (27) na sklonku letošní sezóny opustil nejen Českou republiku, ale rovnou celou Evropu, a vydal se za exotickým angažmá do asijské Malajsie. Po prvním měsíci tamního působení se, podle jeho vlastních slov, začíná dařit: „Začínám mít celkem slušná angažmá, na nejbližší víkend mám před sebou deset dostihů. Po těch dvou vítězstvích se lidi začali ozývat.“

 

„Jednoduše. Zeptal jsem se Garyho Hinda, jestli by nevěděl o něčem na zimu. Sešel se týden s týdnem a Garymu se ozval jeden bývalý trenér z Dubaje co je nyní právě v Malajsii, že by potřebovali dva žokeje. No a dál už to šlo rychle – de facto vše zařídil Gary.“

 

První licenci jsem měl jen do konce letošního kalendářního roku, ale nyní jsem jednal s prezidentem místního Jockey Clubu o prodloužení a dostal jsem licenci na další půlrok.“

 

„Zatím je vše otevřené, nechci dělat ukvapené závěry. Uvidím, jak se bude situace vyvíjet, nyní tu určitě budu do konce března a pak se rozhodnu, co dál. Záleží samozřejmě i na tom, jak bude fungovat moje spolupráce s novým majitelem panem Tan thong Laiem, pro kterého nyní začínám jezdit a chce mě jako stájovou jedničku. Má asi šedesát koní.“

 

„Řeknu to asi takhle: vše se vyvíjí od počtu dostihů, ty dělají peníze. Dotace v nich jsou velice zajímavé, obyčejný dostih se pohybuje v přepočtu okolo 200 tisíc korun, místní grupové testy od dvou do čtyř milionů vítězi. Žokeji náleží oficiálně pět procent z výhry, ale většina majitelů ještě pět až deset procent přidá - říká se tady tomu lucky money.“

 

„Každý víkend 8 až 10 dostihů po oba dny. Dostihy se běhají na pěkných velkých drahách, pro žokeje je vytvořeno špičkové zázemí. Běhá se tady jen na trávě, všude jsou dobré závlahy, podklad nikdy není tvrdý. my jsme nyní přímo v hlavním městě Kuala Lumpur, kde se běhá na jednom závodišti, další dráhy jsou v Peraku (150 km odsud) a Penangu (230 km). Koně cestují tam, kde je zrovna mítink – ten je tedy teď v Kuala Lumpur, v prosinci se bude běhat jedna sobota v Peraku a pak dva týdny v Penangu, kde jsou na programu dvě vánoční grupy – 24. a 25. místní Gold Cup a Sprint.“

 

„Výrazně kvalitnější koně než u nás tu, co se týká té většiny provozu, nejsou. Ale dostihy jsou o dost rychlejší, hlavně od startu, běžně se tu běhá třeba míle za 1:37. Pro mne osobně to samozřejmě byla docela velká změna, ale hodně mi na začátku pomohl Gary Hind. Je tu stále teplo a vlhko, čili se sice dobře potí, na druhou stranu to až tak jednoduché není, protože hmotnosti v dostizích se pohybují od 50 do 57 kil, takže abych se dostal na víc koní, musím jezdit aspoň 52,5 kg. Celkově jsou malajské dostihy korektní, na každém rohu kamery, vše je vidět. S Garym jsme tu momentálně jediní Evropané, dále tu jsou dva Brazilci, pár Australanů, nějací žokejové z Jižní Afriky a zbytek místní.“

 

„Jen ježdění, začnu v půl sedmé, v deset končím. Stíhám tak pět až sedm koní u různých trenérů, záleží na dohodě, kdo co potřebuje, ale většinou jezdím ráno ty koně, které mám potom o víkendu v dostizích. Žokej jako já je na volné noze, není zaměstnán u jednoho konkrétního trenéra.“

 

„Bydlíme já, Gary a jeden Brazilec ve velkém bungalovu, máme k dispozici auto od Jockey Clubu, bydlení je zdarma kromě spotřeby elektřiny a vody. Ve volném čase dvakrát denně běhám, pak bazén a každé úterý máme fotbal s místními žokeji. Dále sem tam nějaká večeře s majiteli, jinak běžně televize a hodně internet a skype, kde jsem skoro každý den ve spojení s rodinou. Nevím, co bych bez té techniky dělal...“

 

„Vánoce ještě tady, ale Nový rok doma. Do Česka se chystám 27. prosince, po tom velkém mítinku, zpátky pak 9. ledna.“