Miloslav Halík: "Zpráva z Longchamp."
17.5.2010 -
Kategorie: Slovo má
autor: Jiří Zlámaný,
přečteno: 845x
Harmonogram nedělního dostihového odpoledne v Longchamp nabral protestem po doběhu předchozího dostihu určité zpoždění, a tak účastníci francouzské Velké jarní ceny (Poule d‘Essai des Poulains), mezi nimiž se poprvé v historii nacházel i zástupce z České republiky, byli stále mimo paddock schováni před zraky majitelů, nás hostů i početného publika.
Dříve než koně tedy dorazila do paddocku sestava elitních evropských žokejů, ale vzápětí už se dostavili i čtyřnozí atleti. Při pohledu na oba zástupce Aga Khana, tři hřebce Godolphinu, o želízku Hamdana Al Maktouma ani nemluvě, jsem s mírnou obavou trenéru Šavujevovi šeptl přání, „ať se snaží a neudělá ostudu“. On mi odvětil, že už samotný Shamalganův start v tomto dostihu znamená víc než jakýkoliv výsledek - to jsme ale ještě netušili, jaký nakonec ten výsledek bude...
Protože se slavnostní přehlídky ve Francii „nenosí“, vydali se koně obratem na místo startu. Od úvodních metrů se dostih odvíjel ve velmi svižném tempu, jehož následkem v poměrně roztaženém poli patnácti koní cválal Shamalgan na předposledním místě. Po zatočení do dlouhé cílové roviny se po bariéře posunul o jedno místo a zatímco většina jezdců už rukama vyjížděla, Thierry Jarnet stále „seděl“.
Už to byl nadějný signál, ale teprve když se u distančního terčíku do Shamalgana „obul“, začaly se dít věci. Nejdříve se ještě zdržel, když ve snaze „prokousat“ se bariérou koní před ním, musel Jarnet na několik okamžiků přestat jezdit a vytáhnout hřebce do vnější stopy, odtud se ale neuvěřitelným zrychlením dotáhl na vedoucí dvojici, kterou atakoval až do cíle! Shamalgan měl nejrazantnější finiš a onen moment změny stop jej nepochybně stál větší šance na cestě k ještě lepšímu výsledku, než jakým bylo naprosto šokující třetí místo.
Osazenstvo prezidentské tribuny naši rodinu, halasným křikem povzbuzující Shamalgana, sledovalo docela nechápavě, ale po doběhu se všichni ptali, odkud že ten hřebec vlastně je. Když jsme míjeli soukromou loži petrolejových princů, s rozpaky rozebírajících doběhy obou „klasik“, bylo patrné, že by bezpochyby alespoň dnes s Arakem Amirkulovem měnili - a to rozhodně nebyl špatný pocit.
My jsme se však řítili s gratulacemi k úspěšnému „týmu z Čech“, dá-li se to tak nazvat. Když se mě hvězdný žokej Lanfranco Dettori ve vážnici ptal, odkud jsme se vzali, zcela překvapivě jej má odpověď nezaskočila, a to, že i on byl v obraze, udělalo krásnou tečku neuvěřitelného dostihového zážitku.
Z Paříže pro www.dostihy.cz
Miloslav Halík
