Jockey Club České republiky

 

V našem výběru figuroval i lot č. 116, potomek Marchand de Sable (otce našeho Bright Sanda), plemeníka s velmi slušným vytrvaleckým původem (mnohde jsem se dočetl, že je mílař… ), grupový vítěz a mnohokrát umístěný. Po předvedených cvalech byla naše volba jasná, trenér suše konstatoval: „šéfe toho kupme“, krátká večerní konzultace s manželkou Hankou u internetu byla také jasná. Ano, toho chci. I já jsem cítil, že jsem viděl v akci úžasné zvíře, ale nebyl jsem si jistý, jestli bude v rámci mé nákupní strategie dostupný. Vše klaplo, poslední příhoz skončil na dvaačtyřiceti tisících eur a mohli jsme se „ radovat“ z nejdražší akvizice naší dostihové stáje. Již příjezd byl grandiózní, z kamionu vyšel „pan kůň“ a moje paní řekla: „Rocky Balboa chtěl vždy zvítězit a vždy bojoval až do konce, bude se tedy jmenovat Rocky of Gracie.“ (Díky našemu patriotickému vztahu k lednicko-valtickému areálu a k areálu, který jsme vybudovali u chrámu Tři Grácie.)

Vytrvalecké ambice byly patrné od začátku. Cílem podzimního menežování bylo absolvovat dostupnou tuzemskou premiéru na co nejdelší distanci, což se úspěchem v pardubickém zimním favoritovi povedlo  (poznámek o slabé pardubické konkurenci jsem si moc nevšímal, vždyť porazil mimo jiné Rabbit Librettista). Přes zimu Rocky v klidu pracoval a nabíral objemy. trenérovi zásadně do jeho práce nemluvím , jen jsem sledoval jak koník vše snáší a hlavně jak odpočívá, tak jako všechny naše koně měl připravený veškerý nám dostupný servis.

Někdy v únoru přede mě trenér Petr Juránek předstoupil s konstatováním, že lepšího koně doposud netrénoval. Tím bylo rozhodnuto o jeho další přípravě a směřování. Je jasné, že každý má svá tajemství přípravy i menežování, a tak asi nepřekvapí že z naší kuchyně už toho moc neprozradím. Byly stanoveny zásadní cíle: handicap, české derby a slovenské derby. Výsledek je znám.

Příprava a vše směřovalo k pražskému klasickému vrcholu. Klidným mě nechávaly jak sázkové kurzy tak obecné podceňování Rockyho. Byl jsem přesvědčen, že budeme mířit hodně vysoko a ono to nakonec téměř vše vyšlo! Rocky of Gracie dle mého názoru doplatil trochu na menší zkušenost s chuchelskou dráhou, koně v prvním sledu brzy skončili a on po téměř čtyř stech metrech na čele bez koní nevěděl, co po něm vlastně ještě žokej chce a i proto další sled neměl šanci na posledních sto metrech porazit. Zažil jsem obrovskou euforii, k vítězství bylo tak blízko, a hlavně náš plán se začal naplňovat.

Po Praze byl Rocky zcela v pořádku, zadání bylo jasné a bedlivě jsem sledoval přípravu koně na slovenské derby, které mi signalizovalo silnější kvalitu než to české. Příprava proběhla úspěšně a již nás čekal poslední týden před derby. Deset dnů před derby, když vyšla startovní listina a nám bylo vylosováno číslo jedenáct, jsem znovu prostudoval skvělou taktickou jízdu Václava Janáčka, který před rokem ze stejného startovního boxu obsadil druhou příčku. Diskutoval jsem s trenérem i žokejem Jánem Havlíkem. Poslední ortel padl v pátek večer před derby, při oslavě tří vítězství z Pardubic a třetího místa z Českého derby ve sklípku u mého tchána v Prušánkách: „Jano, máš plnou důvěru mou i Petra Juránka, bratislavskou dráhu znáš velmi dobře, tak to jenom zmákni tak, jak jsi mi už v Praze slíbil a vyhraj!“ Nezájem slovenských médií mi hned na počátku derby-dne připomněl život v realitě .Já extremně nepotřebuji vlastní publicitu, avšak nezájem o názor trenéra Petra Juránka mě doslova šokoval. Ale Rocky of Gracie, přesně dle odhadů odborníků, využil svoji znalost bratislavské dráhy a s chladně načasovaným závěrem s žokeje Jána Havlíka předvedl svoji sílu. Potom nastala opravdu velká radost, nestydím se za ni a dokonale jsme si pocity z vítězství ve slovenském derby a naší vůbec první získané klasiky užili.

V sobotu to v našem areálu U Tří Grácií opravdu vřelo, sjelo se na sto hostů, všech ,kterých si upřímně vážím, kteří i v dostihovém sportu dokázali daleko více než my, přátelé rodina… I Rocky of Gracie se dostavil na zelený pažit a za ovací všech přítomných předvedl, že je to skutečný Pan Kůň. Užil si ovací a řehtaje cestou do boxu, připomněl všem koníkům, které U Tří Grácií máme, kdo je šampión.

Samozřejmě v počáteční euforií a i díky francouzskému sufixu jsem první myšlenky po tomto úspěchu směřoval do zahraničí. Po poradě s trenérem a vyslechnutí názorů jiných a zkušenějších (např. Josefa Váni, Chrise Richnera, či Jaroslava Hanáčka – jimž za jejich mínění i rady touto cestou děkuji) budeme směřovat do vytrvaleckých klasik. Po sezóně vše vyhodnotíme a pokud vše dopadne podle našich představ, připravíme Rockymu of Gracie příští rok program pouze zahraničních startů. Pokud Rocky of Gracie potvrdí potenciál, který dosud předvedl, čemuž pevně věřím, bude to náš první plemeník. To jsem mu koneckonců slíbil již před slovenským derby.

Fandím a přeji spoustu podobných úspěchů jaké jsme dokázali získat my, dostihová stáj BORS Břeclav a.s., všem podobným fanouškům dostihového sportu a věřte mi, že nikomu nic nezávidím a úspěch přeji všem!

Děkuji svoji manželce Haně, trenérovi Petru Juránkovi, celému dostihovému týmu a i vám všem,  jimž se čtení o mých posledních dostihových zážitcích stalo také příjemným.

 

Luděk Mikulecký