Česky English

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Jockey Club > Aktuality > Pohled na začátek

Pohled na začátek



Během současné situace, která nás vystavuje nouzi o zprávy z dostihového dění (vzhledem k jeho absenci), si dovolím dvě krátké sondy ke kořenům anglického plnokrevníka. Důvodem pro tuto stať je řada nepřesností a zažitých klišé, kterých je plné povědomí chovatelů, ale i encyklopedie, učebnice a odborné články. Tato část je věnována hřebcům – zakladatelům.

Knihy

Téměř každý, kdo měl kdy co do činění s chovem koní, na dotaz týkající se zakladatelů plemene anglický plnokrevník, vystřelí od boku jména Darley Arabian (nar. asi 1688), Byerley Turk (asi 1690) a Godolphin Arabian (asi 1725). Ano, tito tři hřebci se skutečně významnou mírou podíleli na původní výstavbě tohoto jedinečného plemene. Nicméně, (pomineme-li klisny, kterým věnujeme příští samostatný článek) skutečně na to nebyli sami, jak se dočtete téměř na každé internetové stránce, v různých liniových schématech, či v „zasvěcených“ elaborátech.

Podívejme se tedy trochu podrobněji do období, kdy se schyluje ke vzniku Spojeného království a rovněž je publikována první plemenná kniha, tedy na přelom 17. A 18. století. Především, již sázka pouze na tři plemeníky při šlechtitelském počínání, navíc v třicetiletém odstupu, musí znít každému trochu podezřele. Během tohoto období bylo do Anglie za účelem plemenitby dovezeno na dvě stovky hřebců, především arabských, berberských a turkmenských. Dobrá, řekněme, že významnějších z hlediska jejich podílu na plemenné výstavbě bylo cca 30. A stačí pohled do prvních oddílů General Stud Book, aby bylo zřejmé, že se jejich zastoupení v rodokmenech plnokrevníků drželo i v rámci pouze paternální linie několik generací, nehledě na fakt, že prostřednictvím dcer vlastně jejich vliv přetrval nadobro. Pravdou je, že podíl na výstavbě plnokrevníka rozhodně nebyl ze strany hřebců rovnoměrný. Nicméně ani z hlediska „efektivního zakladatele“ není možné opomenout ostatní hřebce, kteří nepatří do onoho proslulého trojlístku.

Opusťme zjednodušené (a zavádějící) liniové uvažování a zvažme realističtější faktor, pravděpodobnost zastoupení genů předků v určité populaci. V následujícím schématu můžeme vidět pravděpodobnost zastoupení genů zakládajících jedinců v moderní populaci plnokrevníka. Sice nadpoloviční většina genů je příspěvkem pouze deseti jedinců a čtyři z nich sami o sobě dávají téměř třetinu, ale představa pouze tří plemeníků u zrodu plnokrevníka se výrazně rozpadá. A že je mezi „Top Ten“ i jedna klisna? Překvapení?

Cunningham, (1991), Scientific American

Co takový Curwen Bay Barb (asi 1699), otec několika pozdějších plemeníků a populárních matek. Nebo Lister Turk (asi 1686), otec plemeníka Snake (1705), jejichž koeficient inbreedingu v rodokmenu samotného Eclipse (1764) je u obou vyšší, než u Darley Arabiana! Řečí čísel – Darley 6.25, Lister 7.81, Snake 15.63! Zastavme se u tohoto zjištění. Právě známí tři „prominenti“ se výrazně v rodokmenové skladbě moderních plnokrevníků prosazují díky někomu ze svých následovníků, Byerley (až) zásluhou svého prapravnuka Heroda (1758) (který je ve stejném příbuzenském vztahu s Curwenem i Darleym), Godophin prostřednictvím vnuka Matchem (1748) a Darley především skrze prapravnuka Eclipse, ke kterému podle různých studií směřuje 95% rodokmenů současné populace plnokrevníka. Právě Eclipsův příklad demonstruje, proč je uvažování založené jen na sledování paternálních linií strohé a málo vypovídající. Jak bylo řečeno výše, Darley je vlastně s Eclipsem „méně příbuzný“, než někteří jiní, například Godolphin. A pokud budeme vycházet z koeficientu příbuznosti, tak nejbližší je mu klisna Sister To Old Country Wench (1713) s hodnotou 18.75, třikrát větší, než Darley! Není tedy tím efektivním zakladatelem ona? Není. Ale stejně tak není ani Darley sám o sobě.

Je otázkou jak moc do hloubky chceme pokračovat a je jasné, že historie potřebuje zjednodušení a má tendenci ke schematismu. Zde není účelem jakkoliv dehonestovat přínos oněch tří „nejslavnějších“ zakladatelů, nýbrž ohradit se vůči mnohokrát publikovanému klišé typu: „Anglický plnokrevník byl vyšlechtěn na základě tří hřebců“ a tečka. Domnívám se, že vzhledem k výjimečnému postavení anglického plnokrevníka mezi plemeny nejen koní, ale domestikovaných zvířat obecně, si zaslouží jeho základ více pozornosti.

Ing. Ondřej Plachý