Prvními majiteli dostihových koní byli téměř výlučně šlechtici, kteří koneckonců samotné moderní dostihy založili. Postupně si své koně začali pořizovat také bohatší měšťané, továrníci a obchodníci a mít vlastní dostihovou stáj patřilo již v první polovině minulého století k dobrému jménu ve společnosti. Vlastnictví dostihového koně přináší neopakovatelné zážitky a majitel, jeho příbuzní i přátelé se často těší na nejbližší start svého koníčka jako na velkou rodinnou událost.
Majitel dostihového koně má možnost pojmenovat svoji dostihovou stáj a mít vlastní dres (reklama). Není to jen možnost sledovat koně na dráze, ale vlastně kdykoliv během roku být přímo u dění v tréninkovém středisku. Řada tréninkových center je vybavena i pro krátkodobý pobyt hostů, lze tam uspořádat třeba firemní večírek či odpoledne spojené s prohlídkou stájí. Je nutné mít od samého začátku jasnou představu o tom, co očekávám jako potenciální majitel dostihové stáje, jaké mám ambice a samozřejmě ta nejdůležitější věc, jak vysoký rozpočet si mohu a zároveň chci dovolit.
První z forem pořízení dostihového koně je jeho koupě. Dostihové koně lze koupit přímo od chovatelů, stávajících majitelů, či (zejména v zahraničí) na dražbách. Lze koupit koně prakticky jakéhokoliv věku, od hříběte přes ročky a dvouleté, až po starší koně, kteří již mají část kariéry za sebou.
Finančně méně zatěžující formou je pronájem. Pronajímatel platí měsíční náklady a podílí se na výhrách, a to buď plnou měrou, nebo v dohodnutém poměru. Často je majitelem pronajatého koně trenér, u kterého je kůň v tréninku. Vzhledem k možnosti pojmenování stáje jménem firmy a možnosti umístit logo firmy na dres, lze pronájem uplatnit i jako daňově uznaný náklad.
Pro snazší finanční dostupnost začala v poslední době vznikat sdružení majitelů (tzv. syndikáty), kdy více lidí dá dohromady potřebnou částku peněz a mají pak svou stáj společně. Také syndikát může volit jakoukoliv z výše popsaných možností pořízení dostihové stáje.