Poprvé na dostizích

Koně se procházejí v paddocku, vy listujete programem – co se to teď poběží za dostih? Jak bude dlouhý, jak kvalitní budou koně, kdo se ho může zúčastnit? Ne všechny údaje mohou být patrné na první pohled a je potřeba umět je číst.

Každý dostih je v programu uveden podobně, jako vidět na výše uvedené ilustraci. Pojďme si nyní probrat jednotlivé položky. 

Dvě čísla v levém horním rohu znamenají pořadí dostihu a plánovaný čas startu. Dostihů se při každém dostihovém dni běhá 6 až 10, zhruba v půlhodinových intervalech. Pořadí dostihu se vám často hodí při sázení jako identifikace dostihu, na který chcete vsadit.

Vpravo velkým tučným písmem následuje celý oficiální název dostihu. Pod ním se nachází hlavní údaje, podle kterých se pozná, jaký dostih se poběží.

Na českých drahách se běhají nejčastěji rovinové dostihy (jako u příkladu na obrázku nahoře). Kromě toho můžete narazit na údaj, že se běží přes proutěné překážky (zkráceně proutky), steeplechase nebo steeplechase crosscountry. Vysvětlení opět přijde v jiném článku, až se budeme věnovat i překážkovým dostihům.

Následují údaje, o jakou kategorii dostihu se jedná, na jakou distanci se běží – u rovinových dostihů se vzdálenosti pohybují většinou od 1000 do 3200 metrů – a jestli jde o handicap nebo cenu. Sdělení, že jde o „I. oddělení“, se nevyskytuje příliš často – jen tehdy, jestliže se do určitého dostihu přihlásilo příliš mnoho koní a daný dostih se tedy rozdělil na více „oddělení“.

Spodní rámeček začíná informací o výši dotace, tj. kolik peněz si mezi sebe rozdělí koně na prvních místech, přičemž v závorce je uvedeno přesné rozdělení pro koně na příslušném pořadí. U některých dostihů je navíc možnost získat majitelské prémie pro koně českého chovu (tj. dosáhnout na ně mohou jen ti koně, kteří nemají za jménem v závorce zkratku jiného státu).

Pokračuje se údajem o tom, pro koně jakého věku je dostih určen, za ním pak následuje vysvětlení, jak se stanoví hmotnost, kterou kůň ponese. V tomto případě tříletí koně ponesou tolik, kolik činí jejich handicap minus 2,5 kilogramu, kdežto starším se k jejich handicapu 4 kilogramy přičtou.

Poslední jsou už pro diváka víceméně okrajové informace o tom, jaké zápisné museli majitelé zaplatit při přihlášení koně do dostihu.

Stále jsme u paddocku s programem v ruce. Vy se ale pochopitelně chcete dovědět i něco o koních, kteří se před vámi promenují. Není nic jednoduššího, většinu potřebných údajů najdeme právě v programu.

Pod údaji popisujícími dostih se nachází informace o jednotlivých účastnících, podobné jako na obrázku výše.

Začíná se číslem, které kůň v tomto dostihu ponese a které v českých podmínkách zároveň znamená, ze kterého startovního boxu bude kůň vybíhat. Čím vyšší číslo je, tím dál bude začínat od vnitřního okraje dráhy.

Následuje jméno koně. Jen pro informaci jméno může mít nanejvýš 18 znaků, a to včetně mezer. V závorce za jménem může být uveden zkratkou země původ koně, pokud nic uvedeno není, jde o koně z České republiky. Následovat může několik písmen kurzívou, určujících specifické okolnosti týkající se tohoto koně v dostihu. Kůň Rumpl Cimpr Campr tady žádné pomůcky nevyužívá, vysvětlivky ke zkratkám najdete v dostihovém programu v rubrice „Jak číst dostihový program“.

Další čísla se týkají hmotnosti, kterou kůň v dostihu ponese. Tučně je uvedena skutečná nesená váha po všech úpravách. Jak se tato hmotnost určuje, to je uvedeno v popisu dostihu. V závorce je uvedeno handicapové hodnocení koně. „0,0“ u Rumpl Cimpr Campra značí, že žk. David Liška v tomto dostihu nevyužívá žádnou jezdeckou úlevu. „+0,5“ na samotném konci prvního řádku u Rumpl Cimpr Campra zase znamená, že valach ponese o půl kilogramu víc, než by podle propozice měl, a to z toho důvodu, že David Liška prostě váží 56 kilogramů místo 55,5 kilogramu, které by správně měl nést.

Další řádek nám poví něco o samotném koni a hlavně jeho původu. Číslo na jeho začátku představuje stáří koně. Zkratka za ním informuje o jeho barvě a pohlaví. Kůň je hnědák (hd). Mohou být například také ryzáci (r) nebo bělouši (b). Rumpl Cimpr Campr je valach (v), klisna má zkratku (kl). Hřebec by se poznal podle toho, že by tam žádné písmeno nebylo a zkratkami by se popisovala pouze barva.

Řádek pokračuje informacemi o rodové linii koně, postupně jde o jeho otce, jeho matku a otce matky, vždy s uvedenou zemí původu daného koně. O kousek dál je potom uveden chovatel koně, tj. majitel jeho matky v době jeho narození.

Zůstaneme ještě na levé straně. Na dalším řádku se nachází nejprve majitel koně, za ním pak jeho trenér. Pod nimi jsou uvedeny barvy stáje, které na sobě bude mít jezdec, který koně povede, nejprve dres, poté čapka. Při samotném dostihu poznáte koně nejlépe právě podle těchto barev.

Vpravo pod jménem jezdce se nachází souhrn výsledků koně za letošní a loňský rok. Začíná se počtem startů, následuje počet vítězství, počet umístění na tabuli (tj. do pátého místa) a celkové dotace získané v daném roce. Můžeme se tak dozvědět, že Rumpl Cimpr Campr v roce 2018 startoval ve 4 dostizích, z toho žádný nevyhrál, 2x skončil na platném umístění a vydělal svým majitelům 10 500 korun.

O dalších 4 řádcích se mluví často jako o „formě“. Jedná se o stručný popis posledních čtyř dostihů, ve kterých kůň startoval, z nějž se dá velmi zhruba vyčíst, jak na tom kůň je, kdybyste se rozhodli sázet.

Začíná se identifikačním číslem dostihu (podstatné jen tehdy, kdybyste ho chtěli vyhledávat). Následuje datum a zkratka, jestli šlo o handicap nebo cenu. Další zkratka znamená dráhu, kde se dostih odběhl. Vidíme tak, že Rumpl Cimpr Campr běhal v pražské Chuchli a v Karlových Varech.

Následují údaje, které známe z popisu dostihu. Nejprve jestli šlo o rovinový (R) nebo jiný dostih, dále jaké kategorie byl a na jakou distanci se běžel.

Dále jsme informováni o tom, který jezdec koně v daném dostihu jel a jakou váhu kůň nesl. Poté se dozvíme, jak úspěšný byl – číslo před lomítkem znamená pořadí, ve kterém doběhl, číslo za ním počet koní, kteří se daného dostihu zúčastnili. Dlouhá řada relativně nesrozumitelných čísel a zkratek představuje výrok rozhodčích, což je téma, které přesahuje rozsah tohoto článku.

Blížíme se ke konci řádku, pro srozumitelnost to teď vezmeme od konce. Na závěr je jméno koně, který daný dostih vyhrál, před ním je čas, ve kterém doběhl náš kůň, a číslo před ním značí sázkový kurz, který na našeho koně byl v okamžiku startu.

Možná nejlepší bude konkrétní příklad. Vezměme si poslední řádek u Rumpl Cimpr Campra. Daný dostih se běžel 5. srpna 2018 v Karlových Varech, šlo o rovinový dostih IV. kategorie na 1600 metrů. Koně jela v tomto dostihu jezdkyně W. Schou, kůň nesl 59 kilogramů a skončil třetí v poli 10 koní. Doběhl dvě a čtvrt délky za druhým koněm v tomto dostihu, odskakoval v kurzu 100:10, tj. 10:1, doběhl v čase 1 minuta, 41 sekund a 11 setin a v daném dostihu vyhrála klisna Rolaliza.

Jinak pokud byste něco z této záplavy informací zapomněli, bývá na začátku dostihového programu vždy všechno výše uvedené znovu stručně vysvětleno.

Zde se odehrává veškeré dění, které návštěvníka dostihů zajímá. Orientace není složitá, ale pro začátečníka může být trochu matoucí, kde a kdy se má co stát. Jako model použijeme závodiště ve Velké Chuchli, ostatní dráhy jsou podobné.

Přivítají vás samozřejmě pokladny. Vstupné bývá 100 až 180 korun, zdražuje se při významných dostizích jako Derby nebo Evropský pohár žokejů. V pokladně je vhodné koupit si, většinou za 50 korun, Dostihový program se všemi potřebnými informacemi k dostihovému dni.

To, co uvidíte hned při vstupu, jsou dvě nejdůležitější součásti – samotná dostihová dráha pro koně a tribuna pro diváky. Dráha je travnatá (jako všechny v České republice), dlouhá zhruba 2 kilometry, má přibližně 600 metrů dlouhou rovinku a běhá se ve směru hodinových ručiček. To vše jsou podstatné údaje, různým koním mohou vyhovovat různé parametry a může se jim lépe běhat jinde.

Tribuna nás bude zajímat až o něco později, důležité je ale vědět, že z vyšších řad budete mít lepší přehled o tom, co se děje na vzdálenějších místech dráhy. Určitou výhodu má také sedět co nejblíže cílové čáře, abyste viděli, který z koňů ji protne jako první při těsném doběhu. Pokud se ale chcete dívat zblízka, nemusíte na tribunu vůbec chodit a můžete si najít místo přímo u dráhy. A pro vaše pohodlí je navíc u cílové roviny umístěná velkoplošná obrazovka, kde uvidíte vše i bez dalekohledu.

Jestliže nemáte svůj dalekohled, je možné si ho vypůjčit v přízemí (cena bývala 100 Kč při záloze 1000 Kč). Kromě několika okének sázkové kanceláře se v přízemí tribuny nachází také další velmi důležitá součást závodiště, a to stánky s občerstvením. Dále je v prvním patře i restaurace.

První patro vnitřku tribuny dále hostí další místa pro příjem sázek (a také případné vyplácení výher). Je tudy také nutné projít, pokud se chcete dostat na místa ve vyšších patrech tribuny.

Když projdete kolem tribuny dále dozadu, objevíte dvě velmi podstatná místa, a to malý a velký paddock (malý vpředu, velký vzadu). Ve velkém paddocku krouží koně před vyběhnutím do dostihu, takže si je můžete prohlédnout a případně na poslední chvíli vyhodnotit, který má větší a který menší šanci, například podle jejich nervozity. Uprostřed velkého paddocku postávají majitelé a trenéři koní, ke kterým se posléze přidají jezdci a dostanou poslední pokyny. Potom trenér pomůže jezdci do sedla a po posledních pár kolečkách dá startér pokyn k odchodu na dráhu.

Na dráze koně absolvují nejprve zkušební cval – nejčastěji ke startovacím boxům, umístěným podle toho, jaká distance se bude v aktuálním dostihu běžet. Potom před nimi koně i jezdci vyčkávají na pokyn dostihové komise a následně startéra k zavádění do boxů. Když jsou všichni koně úspěšně v boxech, startér dostih odstartuje a koně vyrazí na trať.

Až do tohoto okamžiku je možné sázet. Mezi velkým paddockem a dráhou jsou poslední okénka sázkové kanceláře a právě u nich se tvoří na poslední chvíli největší fronty. Po podání sázky pak následuje úprk na výhodné nebo oblíbené místo, odkud chcete dostih sledovat.

Po doběhnutí přichází ke slovu malý paddock. Do něj jsou zavedeni odsedlaní koně, kteří se umístili (tj. prvních pět či sedm koní v dostihu). Tam opět chvíli krouží, případně se ochlazují vodou, aby zde nakonec zůstal jen vítěz, jehož jezdec, trenér a majitel obdrží cenu a dočkají se za svůj výkon potlesku.

Když s dostihy začínáte, musíte najednou zpracovat ohromné množství informací naráz. Udělejte si základní přehled o tom, co se v dostihovém sportu děje. Pomůže to přispět k vaší orientaci.

Dvouletí koně: Jakýsi juniorský ročník, koně, kteří nikdy dříve neběhali a teprve se představují. Ostatní diváci toho o nich nebudou vědět o moc víc než vy (což je diskutabilní tvrzení), ale hlavně – pokud byste se dostihům věnovali déle, toto budou koně, se kterými se budete setkávat v následujících letech. Začíná se na jaře krátkými sprinty, v průběhu roku se distance prodlužují. Mezi důležité dostihy patří například letní Cena Masise v Karlových Varech a především podzimní vyvrcholení sezóny na jednu míli v podobě Ceny zimní královny pro klisny opět ve Varech a Ceně zimního favorita v Mostě.

Tříletí koně: Ročník, ve kterém se běhají nejznámější klasické dostihy a kdy se ukazuje, jakou třídu ten který kůň skutečně má. Kromě dostihů Trojkoruny se běhají i jiné dostihy čistě pro tříleté, kromě toho se už ale začínají zapojovat do dostihového provozu v dostizích pro tříleté a starší koně, při nichž si tito relativní nováčci poměřují síly s těmi zkušenými. Mnoho velkých dostihů je právě tohoto typu, například nejbohatěji dotovaný EJC Million.

Sprinty: Dostihy na kratší tratě, nejčastěji 1200 metrů, kde se nejvíc prosadí rychlí koně. Sprintem nejvyšší kategorie (Listed) u nás je například Svatováclavská cena, která se v současné době běhá v Mostě.

Míle: Dostihy na 1600 metrů plus mínus 200 metrů na obě strany.  I. kategorii mají například Tattersalls Mile při derby dni nebo podzimní Velká cena Prahy. Výše zmíněný EJC Million má distanci 1400 metrů.

Střední tratě: Distance kolem 2 kilometrů, které od koní vyžadují přiměřenou rychlost i vytrvalost. Patří sem třeba dostih EJC Middle na 1800 metrů v rámci Evropského dne žokejů.

Vytrvalecké tratě: Od distance běhané při Derby, tj. 2400 m, se dostihy považují za vytrvalecké, kdy koně a jezdci musí správně rozvrhnout síly a oproti rychlosti začíná být podstatná vytrvalost. Dostihy od 3 kilometrů nahoru se nazývají supervytrvalecké. Takto dlouhé distance se vypisují relativně vzácně a jedná se třeba o podzimní Cenu prezidenta v Praze.

Překážky: Kurs těchto dostihů obsahuje překážky, které koně musí bez výjimky překonat. Je několik druhů:

• Steeplechase – Kurs steeplechase je vytyčen na travnaté dráze a jeho součástí jsou kromě proutěných překážek i překážky pevné, jejichž odskok i doskok jsou ve stejné úrovni.
• Steeplechase cross country – Trať steeplechase-cross country vede přes travnatý, písčitý nebo zoraný povrch závodiště. Koně s jezdci často mění směr jízdy, musí překonat i výškové překážky, jejichž odskok a doskok nejsou ve stejné úrovni a vyžadují snížení rychlosti, vylézání a slézání apod. K  nejvýznamnějším světovým dostihům typu cross country patří Velká pardubická.
• Dostihy přes proutěné překážky („proutky" či „hyrdy“) – V kursu těchto dostihů jsou zařazeny pouze proutěné překážky postavené na travnaté dráze.

Stejně jako se ve fotbale proti sobě staví soupeři více či méně rovnocenných úrovní, existuje i v dostizích způsob, jak (přeneseně) rozlišit, jestli jde o mistrovství světa, první ligu nebo okresní přebor.

V popisech dostihů je jednou z podstatných informací to, o dostih jaké kategorie se jedná. Nejméně kvalitní dostihy, které se u nás jezdí, mívají kategorii V (používají se většinou římské číslice), a s tím, jak čísla klesají až k I, se zvyšuje i předpokládaná kvalita koní, kteří se jich zúčastní. Bohužel tak jednoduché to nebude.

Dostihy té nejvyšší kategorie se nazývají grupové (od anglického group neboli skupina). Skupiny jsou tři a opět platí, že čím nižší číslo, tím větší prestiž a kvalitu bude dostih mít. Dostihy takovýchto kategorií mají největší věhlas a není jich mnoho.

U nás se jako „grupové“ označují dva dostihy – České Derby a jeden z dostihů Evropského poháru žokejů, oba se běží na pražském závodišti v Chuchli. Ani ty ale nejsou uznávané jako grupové mezinárodně, protože dostihy v ČR nedosahují přece jen takové kvality jako na západ od našich hranic.

Další kategorii představují dostihy Listed označované L, které představují mezistupeň mezi grupovými dostihy a dostihy označovanými pomocí kategorií – sem patří velká část významnějších českých dostihů.

Kvůli zjednodušení uvádím teoretické pořadí významu a kvalitu dostihu v řazení podle skupin a kategorií: Gr-1 > Gr-2 > Gr-3 > L > I > II > III > IV > V.

Ještě se sluší připomenout informaci, která může a nemusí být zjevná – čím lepší je kategorie dostihu, o tím víc peněz se běží. Není to stoprocentní pravidlo, ale není nic překvapivého, že v okresním přeboru se nebudou točit milióny jako v anglické Premier League.

Klasické dostihy patří k největším událostem v turfu a nejspíš upoutají vaši pozornost hned na začátku. Pokud nějaký rovinový dostih znáte jménem, bude to asi jedna z klasik - Derby.

Označení „klasika“ je v tomto případě technický termín. Často se mluví o „klasickém“ ročníku, čímž se myslí tříletí koně, pro něž jsou klasické dostihy určeny, z čehož vyplývá, že každý kůň se jich může zúčastnit pouze jednou. Nebuďte proto překvapení, že například Derby ještě nikdo nevyhrál víckrát.

Prapůvod klasických dostihů je jako v mnoha obdobných případech v Anglii. Začíná se na jaře dostihem 2000 Guineas v Newmarketu na 1 míli neboli 1600 m, v červnu pak následuje Derby na závodišti v Epsomu na míli a půl neboli 2400 m a klasický ročník je završen dostihem St. Leger v severoanglickém Yorku na 2800 m.

Aby to nebylo tak jednoduché, běží se v případě obou kratších dostihů i varianty pro klisny, tj. jde o dostih na stejnou vzdálenost, určený ale výhradně pro klisny. Jedná se o 1000 Guineas na jednu míli, varianta Derby pro klisny se pak nazývá Oaks. V Anglii se tyto dostihy běhají vždy na stejném závodišti, u nás se konají na různých drahách a v různých termínech.

V Česku se jedná o následujících pět dostihů:

1. Začíná se v Mostě Jarní cenou klisen na 1600 m, která se běhává začátkem května (jedná se tedy o obdobu výše zmíněných 1000 Guineas).
2. Krátce poté následuje chuchelská Velká jarní cena, také na 1600 m, tentokrát pro všechny koně (ekvivalent 2000 Guineas).
3. Vrcholem sezóny pak bývá červnové Derby, pořádané na největším českém závodišti Chuchli s distancí 2400 m, pro hřebce i klisny.
4. Mimo Prahu, konkrétně v Karlových Varech, se odehrává letní Oaks pro klisny na 2400 m.
5. Začátek podzimu přináší završení v podobě St. Legeru na 2800 m, opět v Chuchli.

Klasiky bývají pozorně sledované a hodnocené a velká část dostihového dění v první polovině sezóny se točí kolem nich. Jedná se o dostihy nejvyšších kategorií, velmi bohatě dotované. Někdy vítězové klasik pokračují v úspěšné kariéře, není ale výjimkou, že se ztratí z dohledu a na výsluní se dostanou koně, kteří v klasických dostizích neuspěli nebo se jich ani nezúčastnili.

Vždy před hlavní událostí se pořádají přípravné dostihy, tzv. předzkoušky neboli trialy. Tyto dostihy bývají o o něco kratší, např. několik týdnů před Derby se běží v Chuchli Velká červnová cena na 2200 metrů. V těchto dostizích si koně „zkouší“, jak se jim povede a jestli je pro ně daná distance vhodná, a ukazuje se v nich, kdo bude favoritem, až se bude lámat chleba.

Maximem, co může kůň v klasických dostizích dosáhnout, je tzv. Trojkoruna – tu získá kůň, kterému se podaří zvítězit ve všech třech klasických dostizích sezóny. Trojkoruna v dostizích tedy znamená víceméně totéž, jako Grand Slam v tenise.

Jako mnoho sportovců podává i dostihový kůň ty nejlepší výkony na začátku svého života. Někteří koně běhají nejlépe ve dvou či třech letech, čas jiných přijde později. Po skončení dostihové kariéry se může hřebec stát plemenným hřebcem a klisna matkou úspěšných potomků.

Hříbata se většinou rodí začátkem roku. Přesné datum není tak úplně nevýznamné, protože od toho, jestli se kůň narodil dřív nebo později, se částečně odvíjí, kdy bude zralý začít závodit. Ročci ještě nezávodí a často ani nedostávají jméno, na dražbách se prodávají jen pod číslem a označují se podle svého otce a matky.

První dostihy pro dvouleté koně se pořádají zhruba od června a začíná se na krátkých tratích, 1000 či 1200 m, které se teprve postupně prodlužují. Hlavní dostihy pro dvouleté se běhají na podzim a měří 1600 m (Cena zimní královny v Karlových Varech a Cena zimního favorita v Mostu), žádný dostih pro dvouleté však u nás nepřekračuje distanci 2 kilometrů. Je to dáno tím, že růst koně v této době ještě není ukončený (říká se, že kostra dospěje až kolem pátého roku života).

Tříletí představují klasický ročník. V tomto roce se toho v jistém smyslu pro ně odehraje nejvíc. Pokud jsou dobří, mohou se zúčastnit některého nebo všech klasických dostihů a podle jejich úspěchů na ně budou kladena očekávání v budoucnu. V Anglii či v USA mnoho úspěšných koní končí už ve třech letech kariéru – částečně kvůli tomu, aby si udržel svou auru slávy, částečně kvůli tomu, aby bylo možné ho zařadit do chovu. Jiní koně zazáří třeba při Derby a potom už o nich nikdo neslyší. A jiní, například Nagano Gold, jeden z nejlepších českých koní současnosti, při Derby neuspějí (nebo v něm ani nestartují) a úspěšní začnou být až v pozdějších letech.

Další příležitostí, kde se mohou tito koně předvést a poměřit své síly se staršími soupeři, jsou dostihy zvané komparační (srovnávací) zkoušky, určené pro tříleté a starší koně. A ti, kteří tak úspěšní nejsou, se zařadí do běžného dostihového provozu, představovaného handicapy nižších kategorií.

Málokterý rovinový kůň běhá i po desátém roce života. Starší koně se častěji objevují na vytrvaleckých, případně překážkových tratích. Na překážkových dostizích je obecně vyšší věkový průměr a koně je začínají běhat nejdříve od tří a spíše čtyř let.

Poslední část kariéry představuje zařazení do chovu. To samozřejmě znamená, že hřebec nesmí být vykastrován – hodně účastníků dostihů jsou valaši, zklidnění může přinést růst výkonnosti. Plemenných hřebců není mnoho, v ČR jich v jedné připouštěcí sezoně bývá 10 až 15.

Není běžné, že by se díky vlastnictví dostihových koní daly až na výjimky vydělat velké peníze. Péče o koně a jeho trénink něco stojí a alespoň část nákladů se majitelům může vrátit právě prostřednictvím odměn za vítězství a umístění v dostizích zvaných dotace.

V popisu každého dostihu je uvedeno, jaká je s ním spojená dotace. Jedná se o sumu, která se rozdělí mezi prvních pět koní v cíli, výjimečně, v případě velkých dostihů jako Derby, potom mezi prvních sedm. Největší část – polovinu – dostane vítěz, další koně potom dostanou podle pořadí vždy příslušně nižší částku.

Nejbohatěji dotovaným dostihem u nás je zářijový dostih nazvaný příznačně EJC Million, dotace je v tomto případě sto tisíc eur. O něco méně si mezi sebe rozdělí nejlepší koně z červnového Českého Derby. V našich podmínkách platí, že za vysokou se začíná považovat dotace dostihu půl miliónu korun a více.  Dostihy nižších kategorií pak mohou počítat maximálně s několika desítkami tisíc korun.

Obecně platí, že čím dotovanější dostih je, tím vyšší má kategorii, ale úměra mezi těmito dvěma charakteristikami není úplně přímá a nezbytná. Podle mezinárodních pravidel označování minimálně grupových dostihů platí, že se jejich kategorie určuje podle kvality koní, kteří se jich zúčastnili v posledních několika letech. Dotace tedy slouží právě k tomu, aby takovéto koně přitáhly a dostihu zajistily prestiž. A naopak se dá očekávat, že dostih vyšší kategorie přitáhne více pozornosti diváků a médií a tudíž i sponzorů, jejichž příspěvky jsou hlavním zdrojem dotací.

Čas od času se v programech dostihů objevuje i zmínka o majitelských a jiných prémiích. Jedná se o podporu českých majitelů a koní českého chovu, kteří jako jediní na tyto prémie mají nárok. Obdobné pobídky jsou běžné na celém světě.

Výraz „handicap“ má tendenci začátečníky hodně mást, už kvůli tomu, že znamená několik různých věcí zároveň, byť věcí souvisejících. Abychom se jím mohli zabývat, probereme si nejprve, jak se určuje váha, kterou kůň při každém dostihu nese.

To, jak je kůň naložený, není nahodilé, respektive není to prostě tak, že kolik váží jezdec, tolik toho kůň nese. V každém dostihu je pro každého koně stanovená přesná zátěž, do níž se počítá, kolik váží jezdec se vším svým vybavením včetně sedla. Pokud tato hmotnost nedosahuje předepsané hodnoty, doplní se do kapes pod sedlo olověné destičky, kterými se hmotnost doplní právě na tu stanovenou. Nutno říci, že pokud náhodou jezdec s vybavením váží více, nedá se nic dělat, nic se neodečítá a kůň zkrátka běží zatížený víc, než kolik má předepsáno.

Existují v zásadě dva typy dostihů – cena a handicap. U prvního druhu se nesená váha určuje podle konkrétních kritérií. Méně například nesou klisny nebo mladší koně, více naloženo zase dostávají koně, kteří už nějaký dostih vyhráli. Vždy jde ale o přesná čísla, která jsou uvedena v propozicích k dostihu.

U dostihů zvaných handicap se ke stanovení váhy používá hodnocení se stejným názvem – handicap. To může vést k jistému zmatení, protože je možné povědět, že nějaký kůň má nějaký handicap (hodnocení), a zároveň, že tento kůň běží v nějakém handicapu (dostihu).

Handicap určují tzv. handicapeři po každém dostihu, kterého se daný kůň zúčastní. Pokud byl úspěšný a běžel lépe, než běhal dřív, handicap (hodnocení) se mu zvýší. Jestliže naopak zaostal za předchozími výsledky, jeho handicap klesne.

Dosahuje se tak toho, že handicapy (dostihy) bývají mnohem vyrovnanější než jiné typy dostihů. Kůň, u kterého se dá čekat, že poběží lépe, nese větší hmotnost, což srovnává jeho šance s papírově slabšími soupeři. Pokud jsou handicapeři přesní, bývají doběhy handicapových dostihů velmi těsné, tyto dostihy jsou velmi napínavé a obtížněji se na ně sází.

Konkrétní váha, kterou kůň ponese, pak závisí tedy na jeho handicapu a délce dostihu. Poslední drobná klička se týká kategorie jezdců zvaných žáci či amatéři, kteří dostávají tzv. úlevu, takže jejich koně mohou nést o něco menší hmotnost, než by jinak v daném dostihu měli předepsanou. Všechny tyto údaje se dají vyčíst v programu.

České dostihy jsou malý svět. Po pár návštěvách zjistíte, že potkáváte vlastně stále ty samé lidi. A nemalá část z nich nebudou jen diváci, mnoho známých tváří bude přímo či nepřímo patřit k dění, které se odehrává na dráze.

Jezdci

Ne každý, kdo při dostizích sedí na koni, je žokej. O dělení jezdců si povíme víc jinde, všichni ale budou mít jedno společné – nebudou právě velcí. Cílem je, aby toho kůň nesl co nejméně (i když i to má jistá omezení) a aby jezdec neměl těžiště položené příliš vysoko. Během dostihu volí podle pokynů trenéra či podle situace taktiku a pomáhají koni jet co možná nejlépe.

Trenéři

Lidé, kteří koně připravují na dostihy. Stanovují tréninkové dávky (tzv. práce) a po dohodě s majiteli přihlašují koně do dostihů, ve kterých cítí, že by mohli mít šanci, protože jim vyhovuje vzdálenost a soupeři (tj. kategorie dostihu) a protože jsou na ně v daném okamžiku připravení. Před dostihem udílejí rady jezdcům, jak koně jet, a poměrně často jsou to právě oni, kdo jezdcům pomáhá do sedel. Ne vždy je ale na dostihu přítomen hlavní trenér uvedený u každého koně v programu, někdy za sebe posílají zástupce.

Majitelé

Jim koně ve skutečnosti patří, oni platí trenérům za jejich přípravu a jim jdou odměny za případné vítězství (byť část z odměny dostane pochopitelně i jezdec a trenér). Také mají přístup do paddocku a spolu s jezdcem a trenérem (i jinými rodinnými příslušníky) chodí přebírat ceny, jestliže jejich kůň v dostihu zvítězil.

Vodiči

Lidé, kteří přivádějí koně do paddocku, odvedou ho na dráhu a po skončení dostihu se s ním vrátí do stáje (s případnou zastávkou v malém paddocku při udílení cen). Většinou jde o stájový personál. Průběh dostihu potom tráví často na tribuně, odkud svého koně vášnivě podporují.

Sponzoři

Drtivá většina dostihů se běží pod něčí záštitou, nejčastěji nějaké firmy, která se chce zviditelnit z marketingových důvodů. Mnoho dostihů ale sponzorují i stáje nebo s nimi spřízněné společnosti, města, ve kterých se dostihy pořádají, různé instituce apod. Zástupce sponzora pak bývá tím, kdo předává jezdci, trenérovi a majiteli koně cenu za vítězství.

Startér

Řídí dění kolem startu a poté samotný dostih odstartuje, což v běžných případech znamená, že mávne praporkem a zároveň stiskne tlačítko, které otevře dveře boxů a koně mohou vyrazit vpřed. K ruce má mnoho pomocníků, mimo jiné zavaděče, jejichž úkolem je přimět koně, aby vstoupil do připraveného boxu. Na startérovi je, aby vše proběhlo co možná nejrychleji, koně strávili v boxech co nejméně času a dostih se odstartoval tehdy, když má, nebo alespoň s co nejmenším zpožděním.

Rozhodčí

To jsou lidé, které nejspíš nikdy neuvidíte, ale hodně o nich uslyšíte od komentátora. Dostihová komise dává startérovi v pravý čas pokyn k odstartování dostihu a především posuzuje, jestli vše proběhlo regulérně. Také stanovuje pomocí cílové fotografie pořadí koní, jestliže došlo k těsnému doběhu.

Komentátor

Bude vás doprovázet celým děním na závodišti. Sedí někde na vyvýšeném místě, aby měl dobrý přehled, co se děje na trati, a informuje vás o všem možném, od stavu dráhy po odhlášené koně, před každým dostihem pohovoří o sponzorovi, o účastnících dostihu či aktuálních sázkových kurzech, po startu popisuje, co se děje, jaké je aktuální pořadí koní, a na závěr pak divákům sdělí nejprve neoficiální a posléze oficiální výsledek. Komentátoři mají různé projevy a zanedlouho je od sebe začnete dobře rozeznávat. A občas dovedou z komentování udělat i úžasnou show.

Sázkaři

Vždy před začátkem dostihu, mezi tím, kdy koně odvedou z paddocku na dráhu a samotným startem dostihu, se před okénky sázkové kanceláře vytvoří dlouhá fronta plná těch, kteří chtějí uplatnit pozorování koní na poslední chvíli v kombinaci se znalostí jejich předchozí formy k tomu, aby zkusili své štěstí a předpověděli, jak který kůň doběhne. O sázkách se ale budu podrobněji zmiňovat jinde.

V programu u jednotlivých koní jsou kromě jezdce vždy uvedeny tři osoby – chovatel, majitel a trenér. O majiteli a trenérovi jsme se zmiňovali už v části o lidech kolem dostihů, zde si vazby mezi nimi, které bývají občas trochu matoucí, rozebereme podrobněji.

Majitel je vlastníkem koně se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, jehož barvy obléká jezdec při dostihu. Majitel je buď sám i chovatelem koně, tj. majitelem klisny, která daného koně porodila, nebo ho od chovatele přímo nebo zprostředkovaně v dražbě zakoupil. Trenérovi poté majitel koně svěří, aby ho připravoval na dostihy.

Matoucí může být, že trenér může trénovat koně více majitelů a naopak majitel, patří-li mu více koní, je může nechat připravovat různými trenéry. Zatímco trenér je vždy jedna konkrétní fyzická osoba, majitelem poměrně často bývají tzv. stáje, za kterými ale mnohdy stojí jen jediný člověk.

Jen krátce k chovatelům. Chovatelem je první majitel hříběte, tj. majitel klisny, která ho porodila. Tuto klisnu nechává nakrýt buď plemenným hřebcem, který mu také patří, případně ji za určitý poplatek posílá k hřebci jiného majitele, mnohdy se jedná o větší hřebčín – u nás je nejznámější a největší Hřebčín Napajedla. Velká část chovatelů svá hříbata prodává dál, nejčastěji ve věku jednoho roku. Ta, jejichž původ napovídá na potenciální kvalitu, se prodávají na dražbách.

Předpokládá se, že na koních jezdí žokejové, a svým způsobem je to vlastně pravda. Dostihová terminologie je ale poněkud specifičtější, takže se v programech můžete setkat i s jinými variantami.

Oficiálně se žokejem stane jezdec, který vyhraje 50 dostihů. Na české poměry a počet pořádaných dostihů je to docela velké číslo. V programu poznáme žokeje podle zkratky „ž.“.

Pokud má někdo v úmyslu stát se profesionálním žokejem od útlého mládí, je velmi pravděpodobné, že se na žokeje vyučí. U nás je to možné na střední škole ve Velké Chuchli. Potom má status tzv. žáka a v programu se objevuje se zkratkou „žk.“. S tímto postavením se pojí i tzv. úleva v handicapech, kdy kůň vedený žákem může nést nižší hmotnost. Čím víc vítězství má daný jezdec na kontě, tím je tato úleva menší.

Další zkratkou, se kterou se dá v programu setkat, je „am.“ neboli amatér. Jedná se o jezdce, kteří nedostávají za svou účast na dostizích finanční odměnu.

Čas od času se pořádají dostihy, určené právě pouze pro žáky nebo pouze pro amatéry. Jezdkyně nemají v programech žádnou speciální kategorii a v mnoha ohledech nezaostávají nijak za muži. Na druhou stranu nebývají příliš často nasazovány do velkých dostihů a proto je velkou legendou českého turfu Míla Hermansdorferová, která jako provní žena vyhrála v roce 1972 České Derby.

Na dostizích jste už určitě zaznamenali, jak komentátor při ohlašování oficiálního výsledku neříká jen jména či čísla koní na příslušném pořadí, ale také výrok rozhodčích týkající se toho, jakým způsobem vyhrál kůň, který doběhl první, a jaké byly rozestupy mezi zbývajícími koňmi.

Vítězný kůň může zvítězit po tuhém boji, po boji, jistě, lehce, velmi lehce a zadrženě. Vyjadřuje se tak, jak snadno vítězství dosáhl nebo naopak jak obtížné pro něj bylo ho dosáhnout. Lehká vítězství ukazují, že kůň měl oproti účastníkům výrazně vyšší třídu či formu, naopak dostihy, ve kterých se bojuje až do konce, jsou napínavé a zajímavé pro diváky.

Pojmenování rozestupů je dáno tradicí, takže nemusí být úplně jasné. Základní jednotkou je délka koně. Pokud jeden kůň na druhého ztrácí délku, znamená to zhruba, že v okamžiku doběhu měl nos zhruba na úrovni, kde měl kůň před ním zadek. Většinou se délky dělí na čtvrtiny, takže se dá říci, že kůň prohrál o 3/4 nebo třeba 3 1/2 délky.

Trochu jinak to je, když je rozestup menší než polovina délky. Potom se říká, že kůň zvítězil o nos, krátkou hlavu, hlavu nebo krk (ten odpovídá zhruba 1/4 délky, jen při krátkém rozestupu se používá slovní označení). Výrazy jsou vcelku jednoznačné, popisují, o jakou část těla měl jeden kůň náskok před druhým.

Naopak pokud je odstup větší než 20 délek, zní výrok, že daný kůň doběhl daleko a už se podrobněji nezkoumá, o kolik přesně.

Jestliže se podíváte do výsledků, ať už ve formě koně v programu nebo na našem webu, je tam ta samá informace, jen vyjádřená zkratkou. Jestliže je tedy například u výsledků Ceny Zimního favorita za rok 2019 uveden výrok „BOJ-krk-1 1/2-hlava-2 1/2-2 1/2-12“, znamená to, že Albatros zvítězil po boji, druhá Fraga na něj ztrácela krk, třetí Planteur’s Whiskey na Fragu ztrácel délku a půl, čtvrtý kůň na něj hlavu atd.

Krátký či delší rozestup mezi prvním a druhým koněm obecně vypovídá o tom, jak jisté vítězství bylo, není to ale nutné. Někdy kůň zvítězí třeba jen o krk, ale přitom je zjevné, že ho druhý v pořadí neměl šanci ohrozit. Proto se jedná o výrok rozhodčích a ne jen o suchou statistiku.

Jinak převedeno do řeči čísel jedna délka odpovídá zhruba jedné šestině až pětině sekundy. Pokud tedy například v handicapu dojde k velmi těsnému doběhu, kdy se do jedné délky vměstná třeba pět prvních koní, je jasné, jak krátký okamžik vyvrcholení té skvělé a napínavé podívané jménem dostih trvá.

A k čemu vám tato informace je? Kdybyste chtěli například sázet a viděli, že nějaký doběhl třeba pátý, mohli byste mít tendenci nad jeho výsledkem ohrnout nos. Po prozkoumání rozestupů ale můžete zjistit, že byl třeba jen délku za vítězem, a v tu chvíli už stojí za to ho zahrnout do dalších úvah.

Sezóna v České republice se skládá z jednodenních mítinků na různých závodištích, na kterých se většinou běží jeden či více dostihů vyšší kategorie, podle kterých se danému mítinku říká, např. České Derby (dostih) se pořádá v rámci Derby dne (mítinku).

Dostihový rok v ČR tradičně začíná v dubnu Gomba Handicapem a končívá v říjnu Cenou prezidenta anebo Pražským zimním favoritem. Prostor mezi nimi vyplňuje běžný dostihový provoz a různě významné vrcholové dostihy.

Běžný dostihový provoz většinou představují handicapy III. a nižší kategorie pro tříleté, resp. čtyřleté a starší koně. I na těch nejdůležitějších mítincích, jako je Derby či EJC (Evropský pohár žokejů), se jich několik běží. Představují příležitost pro koně, kteří nemají na vrcholné dostihy, případně možnost se před takovými dostihy rozběhat.

Další součástí jsou dostihy pro dvouletý a tříletý neboli klasický ročník. Začátkem roku, zhruba do července, se pořádají zvláštní dostihy speciálně pro tříleté, ve kterých si mohou po měsících tréninku buď osahat skutečný dostih nebo si poměřit síly před nastávajícími klasickými dostihy v tzv. předzkouškách. Velká část první poloviny sezony se tak točí právě kolem nich.

Od června zase začíná vstupovat do hry dvouletý ročník, tj. úplní nováčci. Postupně se rozběhávají a ukazují co v nich je, aby se potom koncem sezóny představili ve vrcholech pro dvouročky, Ceně zimního favorita a Ceně zimní královny, která je určena jen klisnám.

I když se pro starší koně i na jaře pořádá několik velkých dostihů, to hlavní, tj. dostihy nejvyšších kategorií, na ně čeká také až koncem léta a na podzim. Právě tehdy dostanou příležitost poměřit se s nejlepšími tříročky v dostizích, které často předznamenávají, kdo bude mít šanci v anketách o nejlepší koně roku.

Říjen je tradičně zasvěcen Velké pardubické, která je synonymem českých překážkových dostihů. Koná se vždy druhou říjnovou neděli na závodišti v Pardubicích. Je to nejsledovanější a nejnavštěvovanější dostihový den roku s dostihem, jehož historie čítá už 131 let a je jednou z nejstarších sportovních událostí na českém území. Řadí se mezi nejtěžší dostihy v Evropě typu cross country, tedy klání, kde se střídají povrchy, koně s jezdci často mění směr jízdy a musí překonávat i výškové překážky jako je Irská lavice. Dráha tohoto dostihu měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek. Ve Velké pardubické mohou startovat pouze šestiletí a starší koně, kteří se musí kvalifikovat v jednom ze čtyř kvalifikačních dostihů.

Relativně nedávnou historii pak má jedna z nejdůležitějších událostí v českém turfu – Evropský pohár žokejů neboli EJC. Jedná se o snahu propojit český a evropský či světový turf pozváním jezdců z různých států, kteří se poměří v několika velmi dobře dotovaných dostizích. I když tak většina dostihů na tomto mítinku nemá tradici nikterak dlouhou, rychle si získaly prestiž a pro diváky má celý mítink atmosféru, kterou jinak zažijí jen při Derby.

Program se mezi jednotlivými roky příliš nemění, i když občas ke změnám dochází, aby termíny vrcholových dostihů příliš nekolidovaly a nebyly blízko u sebe a mohlo se jich tak účastnit co nejvíce špičkových koní. Právě tak došlo k tomu, že se Svatováclavská cena posunula o měsíc dozadu. Stejně tak se občas mění místa, kde se konkrétní dostihy pořádají, například Jarní cena klisen se v Mostě běhá teprve několik let.