Faliraki, práce s plemeníky a úspěšná bilance českých klisen

Sezóna sice letos začala s velkým zpožděním, i tak ale český chov čekal na první jedničkový úspěch na rovinách docela dlouho. Dočkal se jej tuto sobotu zásluhou tříleté Faliraki z chovu bývalého prezidenta Jockey Clubu Jiřího Charváta, která zvítězila v Ceně tříletých klisen, dostihu, který má stále většina z nás zafixovaný pod jeho někdejším názvem Cena Hřebčína Napajedla.

Triumf Faliraki ale nebyl jen letošní českou vítěznou premiérou na jedničkové scéně, klisna se stala též první vítězkou dostihu nejvyšší kategorie pro krabčického plemeníka Zazou. Ten má letos na dráze první tříleté a zprávy o jejich úspěších zatím chodily více z Polska než z českých drah. U našich severních sousedů mu vyběhlo 7 potomků, 4 z nich zvítězili a to včetně v neděli vítězně debutujícího Zimbarda, který je prvním vítězem Zazouova druhého ročníku. Těžko odhadovat, jak se výsledky Zazouových potomků budou dál vyvíjet, je ale nepochybné, že český chov potřebuje úspěšného plemeníka jako sůl. Na druhou stranu mám pocit, že stát se kladně přijímaným plemeníkem většinou chovatelů je pro naše hřebce podstatně těžší, ne-li nemožné, než u hřebců v jiných zemích. Objektivně jim cestu k tomuto postavení znesnadňuje stále nižší počet připouštěných klisen, který logicky snižuje pravděpodobnost produkce šampiónů, subjektivně mám navíc pocit, že u průběžně prověřovaných plemeníků hledíme více na negativa než pozitiva jeho produkce. Dnes žádný plemeník nedostane v sezóně 60 klisen jako dříve Rainbows for Life a pokud se k tomuto číslu alespoň přiblíží, jako se podařilo Zazou či Eagle Topovi, je to jen díky zahraničním klisnám. Žádný domácí hřebec tak už dnes nemůže mít v ročníku více jedničkových potomků, což mnohdy mylně svádí k negativnímu hodnocení hřebce.

Narozdíl od začínajících hřebců nám ale ti s potomky umožňují hledat cesty k jejich optimálnímu využití, a to jak na základě úspěšných potomků, tak i těch, kterým se na dráze nedařilo. Správný výběr partnerek je pro plemeníka klíčem k úspěchu zvláště v časech klesajícího počtu klisen v chovu. Vezměme si příklad z dvou z nejúspěšnějších plemeníků - Galilea a Deep Impacta. Prvnímu vybírají především rané a rychlé klisny a Galileo díky nim rozšířil spektrum svých úspěchů nejen na vytrvalecké dostihy, ale produkuje i špičkové dvouletky a vítěze jarních klasik. Pro Deep Impacta japonští chovatelé nakupovali špičkové klisny, také často s důrazem na ranost, po celém světě a polovina partnerek, s nimiž dal své nejlepší potomky, byla do Japonska importovaná. Oba to jsou (Deep Impact už bohužel není) mimořádně úspěšní hřebci, ale jejich úspěch by bez velmi aktivního přístupu chovatelů při výběru klisen byl podstatně menší. Hledat silné i slabé stránky plemeníků a naučit se s nimi pracovat je možná náročnější, ale rozhodně jistější cesta k úspěchu než zbrklé opuštění plemeníků kvůli několika nepovedeným potomkům a neustálý přesun zájmu k novým neprověřeným nadějím. Ale vraťme se k Zazou. Jak jsem uvedl, těžko odhadovat, jak se jeho kariéra bude dále vyvíjet. Neměli bychom ale přehlédnout jeden fakt - stejně jako on je synem Shamardala i Opasanův otec French Navy a loni uhynulý Shamardal tak má do českých klasik slušně nabito.

Další zajímavý aspekt sobotního úspěchu Faliraki dává pohled do historie. A to včetně té velmi mladé. Není tajemstvím, že úspěchů českých odchovanců ve velkých dostizích ubývá, což je dáno jednak silnější konkurencí, ale i jejich klesajícím počtem. V letošní sezóně už koně českého chovu tvoří už jen 39% startujících. Podíváme-li se však na výsledky zmíněné Ceny tříletých klisen i na výsledky Oaks, právě v nich dosahují koně domácího chovu ze všech jedniček největších úspěchů. Z posledních 10 ročníků Oaks získaly tři klisny českého chovu, u Ceny tříletých klisen je bilance ještě lepší - z posledních 11 ročníků vyhrály české klisny dokonce 5 ročníků (Serena, Anjou, Nidara, Diredawa a Faliraki) a získaly stejný počet druhých míst. Proč právě v těchto dostizích? V tomto segmentu importů, tj. klisen s klasickým potenciálem na delší trati, není konkurence zdaleka tak vysoká jako v jiných segmentech, a tak se české odchovankyně snáze prosazují. A je tu ještě jeden faktor - chovatelé, kteří své klisny posílají na připuštění do zahraničí. I ti tam vesměs hledají spíše plemeníky s potenciálem dávat vytrvalejší potomky, kteří pak ve spojení s předními českými matkami dali mj. v trialu úspěšné Anjou po Sholokhov a Nidaru po Kallisto či vítězku Oaks Polyantu po Soldier of Fortune.

Miloslav Vlček